Věkový průměr v naší samoobsluze je 65plus. Najednou u regálu s mléčnými výrobky stál on! Po ránu ještě lehce rozcuchané blonďaté vlasy, pěkně řezané rysy a ty oči!!! Takový modrý studně už jsem dlouho neviděla. Rohlíky mi málem vypadly z pytlíku a v tu ránu jsem zapomněla, proč v samoobsluze jsem a co chci. Celé mé ranní nakupování se smrsklo na postávání u regálů, šilhání potom, co si zrovna tenhle pan Dokonalý vybírá, a koordinaci toho, abychom se ve frontě u kasy sešli za sebou. Jenže co teď? Co řeknete? Omdlíte a sesunete se mu k nohám? Pozvete ho rovnou na snídani? Co v takové situaci inteligentního říct? V hlavě jsem si sesumírovala nejobyčejnější a možná nejhloupější větu, co jsem mohla – chtěla jsem mu navíc automaticky a sebevědomě tykat, ale když jsem si odkašlala, vyjelo ze mě upípnutí Vy tady bydlíte? Že jsme se ještě nepotkali... Překvapením se nezmohl na nic jiného, než že také upípnul Jo, ale já tak často nechodím nakupovat... Chtělo mi z úst vylétnout, jo to zajišťuje maminka... Ale tím bych asi jeho mužské ego nepodpořila, a tak jsem prohlásila nejapné, jo, to dělá někdo jiný, na což navázalo už pouze němé přikývnutí, které mohlo znamenat třeba moje skvělá přítelkyně...

Nevím, kdo z nás dvou z mého pokusu o seznámení byl víc v šoku. Vím, že jsem se nechovala zrovna jako famme fatale, mohla jsem prohlásit sebevědomým plným hlasem, že nechápu, jak je možné, že jsem doposud přehlížela tak krásného souseda – a smyslně přitom zamrkat (což mi nejde a asi bych to měla denně aspoň 10 minut trénovat doma před zrcadlem). Ale říkala jsem si, že lepší je oslovit toho člověka aspoň nějak, signál je předán a třeba mu to nedá a začne chodit nakupovat častěji, aby mě potkal... A jestli tam nebyla ta správná chemie, tak stejně nenadělám nic a on se vrátí ke své ženské a při mazání žervé na housky bude vyprávět vtipnou historku ze samoobsluhy. Co vy na to, holky?